Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website

Hašteřivost a prázdná sláva zapříčiňují války


Datum:

...řekl papež František při pondělní ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Hašteřivost a prázdná sláva zapříčiňují války

 

 
 
 
„Hašteřivost a prázdná sláva podkopávají základy společenství, zasévají separace a konflikty“ – kázal papež František s odkazem na liturgické čtení z listu Filipanům (2,1-4).
 

Komentoval také dnešní evangelium (Lk 14,12-14), když pranýřoval „zainteresované sobectví“ v kontextu pozvání na hostinu, které adresoval Ježíšovi jeden z předních farizejů. Vyzdvihl, že nezištnost, kterou hlásá Ježíš, není selektivní.

Ježíšovo učení je jasné – řekl. Jeho počínání se neřídí zištností, nevybírá si přátele na základě konvencí. Uvažovat jenom na základě toho, jestli se to nějak vyplatí, je forma sobectví, segregace a interesů. Ježíšovo poselství přináší pravý opak, totiž nezištnost, která dává životu šíři a prodlužuje horizont, protože je univerzální. Svornost a jednomyslnost, kterou klade sv. Pavel na srdce Filipanům, je třeba chránit před hašteřivostí a prázdnou slávou.

Také klepy vznikají z hašteřivosti, protože mnozí se domnívají, že nemohou růst jinak než tím, že snižují druhé pomlouváním. Takto se škodí lidem: rivalitou. A Pavel říká: »Nic nedělejte z hašteřivosti«. Rivalita je ohavnost, a projevuje se otevřeně, zpříma anebo v rukavičkách. Vždycky však škodí tomu druhému a povyšuje toho, kdo se jí dopouští. Nemohu-li být tak zdatný a dobrý já, umenšuji druhého, takže zůstávám stále na výši. Hašteřivost je prosazování sobeckého zájmu.“

Podobně škodlivé je domýšlivé povyšování sebe.

To ničí komunitu, ničí i rodinu. Stačí pomyslet na rivalitu mezi sourozenci například kvůli dědictví. To je běžné dnes a denně. Pomyslete na prázdnou slávu, když se někdo domnívá, že je lepší než druzí.“

Křesťan, pokračoval papež, musí následovat příklad Syna Božího pěstováním nezištnosti, prokazovat dobro a nestarat se, zda druzí jednají stejně, rozsévat jednomyslnost a odmítat  hašteřivost a prázdnou slávu. Tvořit mír drobnými skutky znamená dláždit cestu svornosti v celém světě.

Čteme-li zprávy o válkách, myslíme na zprávy o hladových dětech v Jemenu. To je plod války. Pomyslíme si, že je to daleko, ubohé děti... ale proč nemají, co jíst? Stejná válka probíhá u nás doma, hašteřivostí v našich institucích. Tam začíná válka! A tam je třeba vytvářet mír: v rodině, ve farnosti, v institucích a na pracovištích neustálým hledáním jednomyslnosti a svornosti, a nikoli vlastních interesů.“