Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website

Retrospektiva na návštěvu papežského nuncia v Hradci Králové


Datum:

Dne 8. června na Slavnost Seslání Ducha svatého se konala v hradecké katedrále slavná mše svatá, kterou celebroval papežský nuncius Erwin Josef Ender.

Retrospektiva na návštěvu papežského nuncia v Hradci Králové

Přinášíme vám text promluvy pana nuncia a několik fotografií ze slavnosti.

Pozdrav na začátku liturgie


Milí bratři a sestry,
S velkou radostí slavím dnes poprvé jako zástupce Svatého otce s vaší královehradeckou diecézí v této nádherné katedrále svatou eucharistii. Vám všem, především biskupům a kněžím (jakož i zástupcům města), patří můj upřímný pozdrav.
Eucharistie je vždy díkůvzdáním. Dnes chceme Bohu děkovat zvláště za dar jeho Ducha. Příchodem Ducha svatého o letnicích do Jeruzaléma byla založena církev.Ve svátosti křtu jsme se jeho příchodem k nám stali božími dětmi.
Příchodem Ducha svatého byla do našich srdcí vylita boží láska. Vzbuzuje v nás víru, naději a lásku a uschopňuje nás k odvážnému a věrohodnému svědectví pro Krista a jeho radostnou zvěst mezi lidmi, kteří zvláště dnes potřebují naše svědectví víry.
 

Jako Kristovi učedníci máme Boha "uctívat v Duchu a v pravdě". (Jan 4,23) To chceme nyní znovu konat při společném slavení eucharistie, v němž vždy znovu svému nebeskému Otci přinášíme svůj dík a chválu skrze našeho Pána Ježíše Krista "ve společenství svatého Ducha".
 

Prosíme nyní božího Ducha, který nás očišťuje od našich hříchů a vin a tak nás důstojně připravuje na naše nové setkání s Kristem ve svaté eucharistii.

Homilie
Vážený pane biskupe Duko a spolubratři v biskupské službě, vážení zástupci města, milí kněží a řeholníci, milí bratři a sestry v Kristu, "Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá." Těmito slovy popisuje vstupní verš této eucharistické bohoslužby tajemství, které slavíme dnes o slavnosti letnic. Letnice jsou slavností Ducha svatého, skrze nějž Kristus dále žije a působí v nás a mezi námi po svém zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.


Letnice jsou slavností zrození církve. Vylitím Ducha svatého o slavnosti letnic v Jeruzalémě se církev stala chrámem Ducha svatého. Apoštolové tak byli uschopněni k tomu, aby ve světě pokračovali v Kristově spásném poslání. Jsou pověřeni, aby téhož svatého Ducha, kterého přijali, sami i skrze své nástupce předávali také těm, kdo v budoucnu uvěří v Krista a jeho radostnou zvěst a nechají se pokřtít.
 

Letnice jsou tak i zvláštním svátkem každé místní církve. Dnes jsme se tu shromáždili k eucharistickému díkuvzdání, abychom svou společnou chválou děkovali Bohu za to, že smíme dnes být Kristovou církví na tomto místě a v této zemi. Mám velikou radost, že u vás mohu jako apoštolský nuncius slavit svou první slavnostní bohoslužbu ve vaší katedrále, která je zvláště zasvěcena Duchu svatému, právě v tento sváteční den.
 

Upřímně děkuji panu biskupu Dukovi za jeho přátelské pozvání k této eucharistii. Ta následuje po bohoslužbě, kterou jsem před krátkou dobou slavil s poutníky při vaší diecézní pouti k Matce Boží do Vambeřic do mé vlasti v Kladsku. Zrovna tak ještě s radostí vzpomínám na svou účast na eucharistickém kongresu vaší diecéze v minulém roce. S vděčnou vzpomínkou na tato dřívější setkání proto zvlášť srdečně zdravím na této bohoslužbě biskupy, kněze a všechny věřící této diecéze. 

Milí bratři a sestry, shromáždili jsme se - jak jsem již řekl - o této slavnosti letnic, abychom společně slavili tajemství církve a děkovali Bohu za dar církve. Položme si však ale nejdříve otázku: Co je vlastně církev? Víme, že existuje více než 2000 let a že za tu dobu lidem zde v Evropě a v mnoha zemích na Zemi přinesla veliké věci. Zároveň však také víme, že byla ve své dlouhé historii znovu a znovu tvrdě pronásledována jednotlivými mocnáři a totalitními režimy.
 

Říká se, že se dnes církev v této zemi navzdory statečnému odporu mnoha křesťanů v době útlaku netěší u většiny lidí příliš velké vážnosti. Před nedávnem jak známo byla pod nejapnými záminkami českým (parlamentem odmítnuta dohodnutá a již podepsaná smlouva mezi církví a státem. V prohlášení k ní si mluvčí České biskupské konference stěžuje na hrozivou neznalost mnoha poslanců o povaze církve a o jejím významu na národní i mezinárodní úrovni. S tím jsou také jako dědictví komunismu spojeny početné předsudky a jistá dávka zlomyslnosti.
 

Se stejnou politováníhodnou neznalostí a odmítáním se setkáváme při současné diskusi o evrovské ústavě, v jejíž preambuli nemá být zmíněn ani Bůh ani křesťanství. Tím se prostě ignoruje velký a skutečně významný přínos křesťanství a církve do evropské historie a kultury .-Přesto se vlastně ale nemůžeme tomuto rezervovanému a často odmítavému postoji mnoha lidí vůči církvi divit. Neboť církev je nejen lidskou, společenskou institucí, je především a podstatně předmětem a tajemstvím naší víry. 

O církvi nehovoříme jen v teologii nebo v křesťanské sociální nauce, nýbrž se k ní především a hlavně přiznáváme ve svém vyznání víry slovy: "Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev." Kdo nemá víru, nemůže proto církvi skutečně rozumět a vědět, co "církev" skutečně znamená. Církev je bytostně společenstvím těch, kdo věří, kteří vírou přijímají Ježíše Krista a hlásí se k jeho evangeliu. Křesťané jsou ti lidé, kteří žijí ze živé přítomnosti zmrtvýchvstalého Pána ve svém středu a vydávají mu svědectví věrným následováním Krista. Nikoliv my, lidé, nýbrž Boží přítomnost uprostřed věřících je proto ústředním bodem a určujícím znakem církve.

Tajemství církve nemůže být správně pochopeno bez zázračného daru letnic, bez příchodu Svatého ducha, v Jeruzalémě. Církev se jako dům, jako místo modlitby a také jako společenství věřících stala příbytek Boha mezi lidmi, Boha, jenž se v Kristu stal naším "Emanuelem -naším Bůh s námi" a jenž zůstává mezi námi přítomen v Duchu svat~m až do konce časů. Nad vchodem do talinské katedrály v Estonsku, kde jsem byl apoštolským nunciem a administrátorem a proto také místním biskupem tamních katolíků, stojí velkými písmeny napsáno: "HIC VERE EST DOMUS DEI ET PORTA COELI"" - "Zde je vpravdě dům Boží a brána nebe."
 

Bůh mezi námi skutečně a živě přebývá na oltářích a ve svatostáncích našich kostelů v tajemství eucharistie. Ještě více než v kostelích ze dřeva či kamene zbudovaných lidskou rukou přebývá Bůh především v naší duši., která je stvořena k obrazu božímu a utvářena rukou samotného Stvořitele. Právě letnice nám znovu připomínají, že "je nám Boží láska vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá." Apoštol Pavel říká: "Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy." (1 Kor 3,17) S boží láskou vstoupila do našich srdcí také jeho přítomnost.
 

Již před svým utrpením nám Kristus ve své řeči na rozloučenou přislíbil jako útěchu po svém návratu k Otci Ducha svatého a zároveň nás ubezpečil, že spolu se svatým Duchem přijdou k nám i on a jeho Otec, aby v nás přebývali. U Jana Kristus výslovně říká: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něj příbytek." (Jan 14,23) Toto Boží bydlení v naší duši se děje skrze dar Ducha svatého, jenž je spojujícím poutem lásky mezi Bohem Otcem a Bohem Synem a také mezi Bohem a námi lidmi.

Milí bratři a sestry, Písmo svaté nás také učí, že Duch boží, který se již od počátku vznášel nad vodami, nyní naplňuje celou zemi a všechno v něm trvá (srov. Mdr 1, 7). A sám Kristus říká u Jana, že "Duch vane, kam chce." (Jan 3,8) Přesto nám ale událost letnic ukazuje, že si Duch svatý docela zvláštním a mimořádným způsobem učinil příbytek v církvi. Mezi všemi lidskými institucemi má pouze Kristova církev božský příslib, v ní je boží Duch skutečně přítomen a že v ní působí. A právě ona má spolu s Bohem zaručenou přítomností jeho Ducha také prostředky, aby je mohla konkrétně zprostředkovávat dále. Duch svatý je přítomen a působí zvláště ve svátostech církve. Byl nám všem dán ve křtu a především pomazáním při biřmování.
 
Proto jsou také letnice zcela osobní slavností každého z nás. Jsme křesťané, protože jsme začleněním do církve, která je mystickým tělem Ježíše Krista trvajícím v dějinách, obdrželi podíl na jeho Svatém duchu. Jsme křesťané, protože si v nás společně s Duchem svatým učinili příbytek také Kristus a jeho nebeský Otec. Buďme si neustále vědomi tohoto velkého důstojenství, že jsme "božím chrámem" a ten že je svatý .V Duchu svatém můžeme nyní Boha nazývat "Abba", naším Otcem, neboť se již pouze nenazýváme božími dětmi, ale v Duchu svatém jimi skutečně jsme.
 

Vyprošujme proto o dnešní slavnosti letnic sobě navzájem, této diecézi a všem, kdo v této zemi věří v Krista a jeho církev a chovají je v úctě, rozmanité dary Ducha svatého, aby v lidských srdcích rostla boží láska. Modleme se se vstupní modlitbou dnešní liturgie: "Všemohoucí, věčný Bože, naplň celý svět dary svatého Ducha, a co tvá láska působila na počátku církve, to ať působí také nyní v srdcích všech, kteří v tebe věří."
 

Chceme si ale připomenout mnoho těch, kteří znovu a znovu ztrácejí svou otevřenost a citlivost k Bohu a jeho světu, kteří žijí, jako kdyby Boha nebylo, a chtějí vybudovat svět, v němž není pro Boha místo. Neschopni věřit, jsou před Bohem slepí a němí a tápou bez orientace ve tmách. Vyprošujme těmto bližním mezi námi jako letniční dar Ducha svatého především světlo víry. Víra sama jim může také dát spatřit Boha a učinit je vnímavými k jeho pravdě a jeho zaslíbením.
Rád bych skončil modlitbou, kterou se často modlívám za naše bratry a sestry ve víře a za všechny bližní: "Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své božské lásky! Sešli svého Ducha, a všechno bude stvořeno, a obnovíš tvář země !"
Amen!