Kardinál Joachim Meisner byl spjat i s Královéhradeckou diecézí. Mons. Josef Socha na tuto osobnost zavzpomínal.
Na začátku velehradské liturgie jsme se v úvodní myšlence dověděli, že ráno 5. července 2017 zemřel v Bavorsku pan kardinál Joachim Meisner. Bylo mu 83 let a zemřel náhle.
Na přelomu 21. století se stal velkou osobností křesťanského světa a do dějin křesťanské Evropy se zapsal jako věrný syn Kristovy církve. Vzpomínám na něj proto, že jsme měli po léta možnost poznávat jeho život zblízka. Dá se i říci, že se stal přítelem naší Královéhradecké diecéze. Několikrát navštívil Hradec Králové a svým charismatickým šarmem vždycky promluvil s velkou náboženskou erudicí jako muž Boží.
Kardinál Meisner se narodil v roce 1933 ve Wrocławi, tehdejších polských Sudetech. Otec mu padl ve válce a v roce 1945 se rodina Meisnerových přestěhovala do Německa. Po maturitě nastoupil do kněžského semináře v Erfurtu a v roce 1962 přijal kněžské svěcení. V pastoraci působil na několika místech a pro své mimořádné schopnosti si ho erfurtský biskup vyžádal jako svého pomocného biskupa. Od roku 1975 působil v této službě až do roku 1980, kdy byl papežem svatým Janem Pavlem II. jmenován arcibiskupem v Berlíně. V roce 1983 ho papež jmenoval kardinálem.
Od roku 1988 působil jako arcibiskup v Kolíně nad Rýnem. K naší Královéhradecké diecézi měl pan kardinál Meisner upřímný a vřelý vztah už také proto, že se svojí maminkou a třemi bratry chodíval na pouť do Králík v Orlických horách. Jako mladý kněz často prožíval dny své dovolené u řeholních sester v Teplicích nad Metují a byl vždycky ubytován v malé poustevně v přilehlém poutním kostelíku Panny Marie v tomto už – dá se říci – Krkonošském národním parku. Pan kardinál Meisner právě proto, že žil v bývalé NDR proslulé se všemi omezeními komunistické diktatury, znal lépe než jiní situaci církve u nás v Čechách. Jezdíval k nám velmi rád a nejen proto, že mu naše Krkonoše anebo Orlické hory připomínaly léta mládí. Jezdíval do naší Královéhradecké diecéze také proto, aby spolu s námi sdílel náročnost útlaku církve, který se snažil křesťany vyloučit ze společenského dění národa. Pan kardinál věděl, že čeští křesťané postrádají jakoukoliv náboženskou literaturu, a tak nám, aspoň některým kněžím, dodával náboženskou literaturou německou.
Jednou vyprávěl, že vezl autem do Česka plný kufr náboženských knih. Na hranici ho zkontrolovali a chtěli knihy zabavit. On je však dovezl zpět do nejbližší německé farnosti, tam je uložil a snad se podařilo tyto knihy k nám dopravit jinou cestou. Pan kardinál Meisner byl velkým přítelem našeho otce arcibiskupa Otčenáška i kardinála Dominika Duky. Pomáhal jim jak duchovně, tak i materiálně. Věnoval panu arcibiskupovi pro jeho apoštolskou práci v diecézi osobní automobil. Jezdíval i mezi naše kněze a povzbuzoval je k radostnému a horlivému apoštolátu.
Smrt pana kardinála Meisnera byla náhlá a nečekaná. Mnozí ji přijali s velkými rozpaky. Vždyť ještě večer před smrtí hovořil telefonicky s kardinálem Müllerem z Říma a ujišťoval ho, že se zdravotně cítí velmi dobře. Smrt pana kardinála byla náhlá a nečekaná a mnozí před ní dodnes stojí se svým lidským: proč se to muselo stát, proč právě on, proč ještě nějaký rok nemohl být s námi? V plánech Božích je tato překvapivá událost nesena jinými měřítky. I když smrt pana kardinála v sobě nese osten bolesti a lidského zármutku, Bůh vidí naše životy pohledem evangelním. V něm totiž převažuje poselství života nad údělem smrti. Právě ve smrti slavíme triumf života nad tajemstvím naší smrtelnosti. Můžeme se i odvážit zvolat se svatým Pavlem: „Smrti, kdepak je tvoje vítězství?“ (1 Kor 15,55) Kardinál Meisner, emeritní arcibiskup z Kolína nad Rýnem, velký kazatel, moudrý pastýř a milovník křesťanské kultury právě svou smrtí podal Božímu lidu své diecéze, ale i celému společenství církve a lidstva svědectví o své křesťanské víře a křesťanské naději. Vyhledal jsem si fotografi i z jeho biskupské konsekrace v katedrále v Erfurtu v roce 1975. Jeho světitel biskup Aufderbeck v homilii mimo jiné rozebíral i biskupské heslo Joachima Meisnera: Spes nostra fi rma est pro vobis. Naše naděje je pevná pro vás. Biskupské heslo je vždycky kromě jiného i programem pro jeho nositele. Křesťanská naděje byla jasným a stále sílícím světlem a silou pana kardinále Meisnera. Z bohatství tohoto pokladu rozdával Božímu lidu nejen důležité informace o své víře v Boha, ale v síle této neochvějné naděje podával radostné svědectví o tom, co to znamená být křesťanem, knězem, biskupem i kardinálem.
Mons. Josef Socha