Papež přiblížil probíhající reformu římské kurie

Jak uvedl papež František během svého vánočního přání, svátky jsou slavností „milující Boží pokory“. Bůh přišel na zem jako bezbranný a křehký člověk, aby k němu „mohl mít člověk důvěru, mohl se k němu přiblížit, mohl se cítit, že na něj Bůh myslí a miluje jej“.

Církev se stále reformuje, uvedl papež, a reforma je znamením toho, že církev žije.

Cíl probíhající přeměny, kterou František započal před více než třemi lety na podnět kardinálů, je podle něj dvojí: aby byla kurie stále v souladu s Dobrou zprávou, „která musí být hlásána všem, především chudým, posledním a skartovaným lidem“, a se znameními časů, a aby sloužila lépe svému účelu, jímž je pomoc papeži.

Hlavním nástrojem reformy pak nejsou noví lidé, nýbrž lidé „duchovně obnovení“. „Ve skutečnosti nestačí jen trvalá formace; je zapotřebí obrácení a neustále očišťování. Bez změny mentality by úsilí vyšlo nazmar.“ To platí nejen pro kurii, ale i pro všechny, kdo chtějí, aby jejich služba církvi přinesla ovoce. K reformě je pak třeba mnoho modlitby, uvedl papež, který toto slovo několikrát zopakoval.

František také představil dvanáct kritérii, které reformu provází:

1. Důraz na jedince (osobní obrácení): Jakákoliv změna struktur bude podle papeže neúčinná, pokud nebude doprovázená osobním obrácením. Obrácení jednotlivce pak posiluje obrácení celého společenství.
2. Pastorační rozměr (pastorační obrácení): Každý pracovník by měl pěstovat silný smysl pro pastoraci, především vůči těm, s nimiž se setkává každý den. „Ať se nikdo necítí být přehlížen a s nikým se nezachází špatně. Naopak ať každý zakusí, především zde, starostlivou péči Dobrého pastýře,“ uvedl papež, podle kterého se za každým papírem nachází živý člověk.  Spiritualita služby a společenství je nejlepším lékem proti pokušení ambicí nebo rivality.
3. Misijní rozměr (kristocentrismus): Každá služba v církvi má za cíl, aby se Dobrá zpráva přinesla do celého světa. Bez autentického ducha evangelia a věrnosti církvi a osobnímu povolání se jakákoliv struktura rychle zkazí.
4. Racionalizace: Na základě principu, že jsou si všechny vatikánské úřady rovny, je nutné lépe tyto dikasteria (tj. úřady) uspořádat, aby se lépe zdůraznily kompetence každého z nich.
5. Funkčnost: Sloučení podobných úřadů sloučí k lepší funkčnosti i koordinaci jednotlivých složek.
6. Modernost (aktualizace) znamená schopnost „číst znamení časů“. Reforma odpovídá výzvě Druhého vatikánského koncilu, aby jednotlivé služby odpovídaly aktuálním potřebám církve.
7. Střídmost: V rámci reformy je nutné zjednodušit systém úřadů, například některé z nich sloučit.
8. Subsidiarita.
9. Synodalita: Práce kurie musí být synodální. Snížení počtu úřadů umožňuje, aby se jejich představitelé mohli pravidelně setkávat s papežem. Větší důraz je také třeba klást na společné kongresy uvnitř dikasterií.
10. Katolicita: Výběr papežových spolupracovníků musí odrážet katolicitu (všeobecnost) církve. Zaměstnanci tak mají pocházet z různých částí světa a mají být i z řad jáhnů, laiků, mužů i žen. „Mají být pozorně vybráni na základě svého bezúhonného duchovního a morálního života i profesní kompetentnosti,“ řekl František. Je vhodné také přijmout více laiků do oblastí, kde jsou kompetentnější než kněží, a zdůraznit roli žen a laiků v životě církve i vedení úřadů. Zvláštní pozornost má být také věnována začlenění více kultur.
11. Profesionálnost: Každé dikasterium má mít své strategie trvalé formace, aby pracovníci „nerezivěli“ a neupadali do rutiny. Je také nutné definitivně opustit praxi „promoveatur ut amoveatur“ (povýšit někoho s cílem se jej zbavit).
12. Postupnost (rozlišování): Pracovník rozlišuje a postupuje v etapách, jako je například zavedení změny na zkoušku, úpravy apod.

V další části svého projevu papež František jmenoval dvacítku kroků, které se již v oblasti reformy vykonaly: například reorganizaci systému financí a jejich účinné kontroly, ustavení Komise pro ochranu nezletilých, zřízení Sekretariátu pro komunikaci nebo úřadu pro rodinu, laiky a život. (zdroj:cirkev.cz)