Slavností Krista Krále na náměstí sv. Petra ve Vatikánu zakončil papež František mimořádný Svatý rok milosrdenství.
Slavnostní mši předcházelo uzavření Svaté brány v bazilice sv. Petra, kterou během Svatého roku prošlo kolem 20 milionů poutníků.
"Drazí bratři a sestry, hlásáme toto jedinečné vítězství, kterým se Ježíš stal Králem věků a Pánem dějin. Sdílíme radost a krásu toho, že je naším králem Ježíš, jehož vláda lásky proměňuje hřích v milost, smrt ve vzkříšení a strach v důvěru. Bylo by však málo věřit, že Ježíš je Králem veškerenstva a středem dějin, pokud jej neučiníme středem svého vlastního života," řekl papež František.
Na Svatopetrském náměstí se při slavnostní mši sešlo na 70 tisíc lidí. Spolu s papežem Františkem se mše zúčastnilo 17 nově jmenovaných kardinálů a také ostatní členové kardinálského kolegia, včetně kardinálů Dominika Duky a Miloslava Vlka. Kromě nich pak byla na zakončení Svatého roku přítomna zhruba stovka biskupů a přes tisíc kněží.
"Prosme o milost nikdy nezavírat dveře smíření a odpuštění, nýbrž umět jít za zlo a neshody a otevírat každou možnou cestu naděje. Jako Bůh věří v nás nekonečně víc, než si zasloužíme, tak také my jsme povoláni šířit naději a dávat možnost druhým. Neboť třebaže se Svatá brána zavře, vždycky pro nás zůstává dokořán otevřena pravá brána milosrdenství, kterou je Kristovo Srdce," řekl v závěru své homilie Svatý otec.
Papež František pak slavnostně podepsal apoštolský list Misericordia et Misera (Milosrdenství a ubohá), který vychází u příležitosti zakončení Svatého roku. Ukazuje v něm cesty, jimiž se má církev ubírat po skončení Svatého roku, aby byla i nadále nástrojem milosrdenství. Současně ustanovuje Světový den chudých.
Končící Svatý rok milosrdenství byl zahájen loni 8. prosince během slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie. Papež František při vyhlášení prohlásil, že smyslem Svatého roku je "udržovat živou touhu po umění zachytit tolik znamení něhy, již Bůh nabízí celému světu a především trpícím, osamoceným a opuštěným nebo těm, kdo nemají naději v odpuštění a necítí se být milovaní Otcem".
Jubilejní (svatý) rok byl ve Starém zákoně vyhlašován každých 50 let. V tomto období byla dávána svoboda otrokům a vracel se majetek původnímu majiteli. Jak uvedl Jan Pavel II., "podle Zákona Izraele spočívala spravedlnost především v ochraně slabých".
Církev dala starozákonnímu jubileu nový duchovní význam. Svatý rok spočívá v odpuštění, jež je nabídnuté všem, a v možnosti obnovit vztah s Bohem i s druhými lidmi.
Katolická církev započala tradici svatých roků za papeže Bonifáce VIII. v roce 1300. Hlava katolické církve tehdy stanovila jejich konání na období jednou za sto let. Od roku 1475 bylo řádné jubileum vyhlašováno každých 25 let, aby je mohly prožít všechny generace.
Dosud bylo slaveno 26 řádných svatých roků, poslední z nich proběhl v roce 2000. Od 16. století se začaly vyhlašovat také mimořádná jubilea, které měla zdůraznit události zvláštního významu. Posledními takovými byl rok 1933 (1900 let od Vykoupení) a 1983 (1950 let od Vykoupení). (zdroj: cirkev.cz)