Už příští týden totiž přinesou naše děti vysvědčení...
Rodiče to zažívají čas od času od svých nadřízených. Také ti hodnotí jejich práci. V lepších firmách je to součástí pracovního procesu: zaměstnanec se dozví, jak je jeho práce ceněna – a to nejen z výplatní pásky, ale i z úst šéfa. Podobnou výplatní pásku přinesou děti ze školy – budou na ní známky. A z úst svých milujících rodičů se mohou nad rámec školního hodnocení dozvědět, jak si vlastně stojí v jejich očích, jak jejich snahu, úsilí a práci vidí ti, kteří je mají na světě snad nejvíce rádi: máma a táta. Těm se tak nabízí jedinečná příležitost svým potomkům prospět, ale zároveň je tu velké riziko, že si tuto jedinečnou možnost ve výchovném procesu nechají utéct nebo ji prošustrují zbytným křikem a spíláním.
Vidět, co je hodnotné
"Když se řekne hodnocení, slyším zejména slovo „hodnota". To znamená: co vidím jako hodnotné. A právě k tomu se mám jako máma vyjádřit a tuto hodnotu tím posílit," zdůrazňuje pedagožka a psycholožka Marie Mesanyová. Rozčíleným vyzdvihováním pokažených známek a všeho, co se nepodařilo, mohou totiž rodiče všechno ostatní povedené a hodnotné docela zašlapat a dítěti nejen pokazit prázdniny, ale dokonce uškodit na celý život.
"Důvod k razantní intervenci bývá skutečně málokdy," zrazuje od ukvapených reakcí učitelka ze středočeské Dobříše Markéta Svobodová. Nelze podle ní posuzovat své děti podle čísel, která učitelé na vysvědčení napíší, nýbrž v kontextu jejich celkového přístupu k učení... Více v aktuálním Katolickém týdeníku. (zdroj: cirkev.cz)