V pátek 10. června se město Vysoké Mýto v rámci Noci kostelů proměnilo v Nebeský Jeruzalém, kde se děti snažily celý večer konat skutky Božího milosrdenství.
Na úvod jsme se přenesli do doby Karla IV. Přiblížil nám ji ochotnický soubor Šembera ukázkami z muzikálu Noc na Karlštejně. Karel IV. nám pak přečetl svůj list, ve kterém vyjádřil obavy nad současnou společností. Jeho obavy však byly, alespoň pro tento páteční večer zbytečné. V rámci hry Postavme společně Nebeský Jeruzalém, která jako již tradičně propojila všechny křesťanské kostely a modlitebny našeho města, měly děti za úkol na každém stanovišti vykonat jeden skutek tělesného a jeden skutek duchovního milosrdenství. Za každý skutek získaly do průkazky samolepku. Některé rodiny, aby nevynechaly žádné stanoviště, sáhly třeba ke kolu nebo koloběžce. A opravdu, spousta dětí získala všech 14 samolepek. S těmi na závěr přicházely do směnárny na náměstí, kde mohly proměnit získané samolepky za drahokamy, které následně věnovaly k výzdobě kaple Nebeského Jeruzaléma, ve které nechyběli andělé a v jejímž středu byl beránek.
Že se jedná o hojně navštěvovanou akci, svědčí samotná čísla. Největší návštěvnost byla jako tradičně v kostele sv. Vavřince (více než 520 lidí). Celkem jsme napočítali cca 1600 vstupů do všech objektů. Do společné hry se zapojilo více než 100 rodin a celkem 69 dětí přišlo nalepit své drahokamy do kaple a vyzvedlo si cenu.
Za ochotníky, kteří na náměstí Noc kostelů zahájili, uvádíme příspěvek Petra Klofandy: "Jsme rádi, že jsme mohli svým dílem přispět do pestré mozaiky programu Noci kostelů. Považujeme ji za velmi příjemnou akci, která dlouhodobě obohacuje vysokomýtské kulturně společenské prostředí, a přivádí do nádherných mýtských kostelů širokou veřejnost. Děti, dospělé, věřící i nevěřící…… Za kulturou, architekturou či rozjímáním. Za poznáním svých kořenů."
Noc kostelů ale patřila také především dětem. Jak ji prožil skautský oddíl Lejsek, uvádí za všechny světlušky Sasanka: "V klubovně se nás sešlo osm světlušek a jeden vlčák ze skautského oddílu Lejsek. Nachystali jsme si spaní a vyrazili na zahájení Noci kostelů. Úryvky z muzikálu Noc na Karlštejně se nám moc líbily. Herci do toho vložiliurčitě mnoho času, a výsledek stál opravdu za to. Pak jsme obcházeli všechny vysokomýtské kostely a plnili úkoly, které byly připravené všude moc hezky. Zakusili jsme a přiučili jsme se toho opravdu dost. Například bimbat na zvon, vyplňovat testíky nebo si zapamatovat patnáct věcí aj. Moc se nám líbil Otakar. Taky nám chutnaly bramboráky, palačinky a mnoho jiných dobrot. Když jsme měli úkoly splněné, nechali jsme každý v Jeruzalémě 14 diamantů. Nohy nás bolely, když jsme se vrátili do klubovny, ale ještě dlouho do noci jsme si ve spacákách povídali o tom, jak se nám to moc líbilo."
V chrámu sv. Vavřince začal program vystoupením dětí pod vedením Marie Motyčkové. Pantomimicky se snažily vyjádřit skutky milosrdenství. Některé scénky byly opravdu vtipné. Po nich vystoupily romské děti ze Světélka s pásmem romských písní a kostel se zaplnil romskou komunitou. Díky fotografiím Elišky Blajdové jsme se mohli přenést do daleké Barmy a prohlédnout si, jak žijí chudí na druhé straně naší planety. Kameník Zdeněk Šmahel vysvětloval svoji práci s opracováváním kamene a děti si mohly ve výtvarné dílně vyzdobit svoji bránu Božího milosrdenství. Samozřejmě nechyběla hudba. O tu se postaral Sboreček, který působí při naší farnosti, a v závěru večera Otakar, který zde měl své poslední vystoupení (během večera koncertoval ještě u evangelíků a husitů).
Do organizace Noci kostelů se každoročně zapojuje celá řada věřících, aby pomohli zpřístupnit všem návštěvníkům prohlídku i nevšedních míst. Jen za katolickou církev bylo do služeb zapojeno přes 60 lidí, kteří se po hodině střídali na svých stanovištích.
Paní Zdena by ráda připojila své poděkování: "Chci moc poděkovat za krásnou přípravu kostela a organizaci akce Noc kostelů. Navštívili jsme kostel sv. Vavřince s naší malou dvouletou vnučkou a byli jsme nadšeni. Majestátnost a pokora nás pohltila, stejně tak jako úžasná hra varhaníka, kterého jsme mohli sledovat zblízka. Nikdy jsem nebyla na kůru, tudíž pohled z tohoto úhlu na oltář byl pro mne velkým zážitkem, stejně tak jako výstup ke zvonům. Děkuji všem, kteří umožnili vstup na tato místa a všem těm příjemným průvodcům se kterými jsme se v kostele setkali."
Jak bylo řečeno v úvodu, v každém kostele děti konaly skutky milosrdenství. Kromě návštěvy nemocného, pro kterého jsme v kostele vytvořili "pokojíček", měly děti za úkol navštívit i vězně. Bohužel ne vždy vše dopadne na stoprocentněa prostě "naši vězni" do provizorně zbudovaného vězení se nedostavili… Snažili jsme se tedy vždy někoho přesvědčit, aby tuto "roli" na chvíli zastal. Velkou pomocí nám byla také paní Jana, jejíž svědectví připojujeme: "Pro mne bylo asi nejtěžší rozhodnout se, že půjdu za mříže. Cítila jsem, že je nutné, aby děti tuto disciplínu plnily. Za mřížemi jsem si vybrala z desatera - nepokradeš. Tak jsem se všechny snažila přesvědčit, že jsem kradla a proto jsem ve vězení. Děti byly úžasné a po otázce, zda by mi poradily, co mám dělat, abych se z vězení dostala, opravdu radily. Dozvěděla jsem se, že mám ukradnutou věc vrátit a poprosit o odpuštění, že se mám modlit... Potom jsem je požádala buď o modlitební knížku či zpěvník nebo o jídlo či pití, a když mi to donesly, tak jsem jim děkovala a slíbila, že se polepším a že se budu za ně modlit a poprosila je, aby nezapomněly s modlitbou za mě a dala samolepku. Nezapomenutelné jsou pro mne stále jejich oči, které mě hltaly, a cítila jsem jejich čistou duši. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek s vědomím, že jsem jim mohla ukázat, že na polepšení není nikdy pozdě. Pán nás miluje všechny bez rozdílu, a ti, co prosí upřímně za odpuštění, tak jim odpouští i větší hříchy."
Kostel Nejsvětější Trojice nabízel atmosféru ztišení. Za svitu svíček a hudby z Taizé lidé přicházeli dopředu k oltáři k vystavené Nejsvětější svátosti, aby zde položili svoji zapálenou svíčku.
Paní Hanka dodává: "Téma skutků milosrdenství v kostele Nejsvětější Trojice bylo dost citlivé a niterné. Pohřbívat zemřelé a modlit se za zemřelé i živé. Jsem zvyklá ze svého povolání komunikovat s lidmi na citlivá osobní témata a použila jsem to i zde. Zasáhlo mne, jak byli někteří dospělí dojati možností přinést zapálenou svíčku a svoji modlitbu nebo vzpomínku na někoho blízkého k oltáři." Paní Marie, která měla tento kostel "pod svým dohledem", nadšeně přidává: "Pro mě to byla nejkrásnější Noc kostelů, protože jsem viděla, jak se Pán Ježíš dotýká srdcí lidí, kteří přicházeli… Často odcházeli s očima plných slz…"
I paní Evička ocenila, že každý zde mohl nalézt klid a ztišení, Boží dotek a i nevěřící se mohli setkat s Boží laskavostí a milosrdenstvím. Sama říká: "Modlila jsem se za všechny, za celé naše město…"
Bratrská jednota baptistů vsadila na jistotu a navíc na ni připadl skutek milosrdenství - sytit hladové. Za večer tak napekli asi 220 palačinek a ugrilovali asi 7 kg hub. Kazatel Zdeněk Spilko dodává: "Nejdříve jsme sytili děti palačinkami, aby poznaly, jaké to je, když se prokazuje milosrdenství. Po této zkušenosti to mohou předávat dál. Druhý úkol se týkal hledání veršů rozmístěných v budově církve a na téma odpouštění a sycení potřebných. Tímto měli vyřešit heslo (Lavina = Láska - Víra - Naděje)."
Farář církve husitské Jiří Plhák se nejprve vžil do role Karla IV. Sám řekl, že se v ní cítil dobře, přestože "jeho vláda" trvala pouhý večer. Ale určitě měl radost ze všech dobrých skutků, které děti vykonaly. Ve své církvi se pak celý večer "ujímal pocestných", točil při tom pivo a obracel bramboráky, které šly opravdu na dračku. Úspěch měl také jazzový koncert.
Ve Sboru Československé církve evangelické v rámci úkolu "odívat nahé" měly děti za úkol, obléknout si co nejvíce vrstev oblečení a poté se učily "trpělivě snášet obtížné".
Církev bratrská zahájila svůj program seminářem židovských tanců a v podání mladých ze sboru zazněly chvály.
Letošní Noc kostelů měla i svůj předprogram a tím byla o týden dřív Noc kostelů na kole. Své svědectví přidává její organizátor pan Radek: "Noc kostelů na Knířově opět proběhla poněkud netradičně – již o týden dříve se vydala družina Karla IV. (tedy parta dětí a rodičů) prozkoumat a zmapovat okolí Vysokého Mýta. Během zastávky na Knířově musely děti najít a rozluštit všechny indicie pro další putování. Na pomoc přijeli i kamarádi z Bereniky a ještě dlouho do noci se všichni dobře bavili při opékání ulovené zvěře. Druhý den ráno se družina vypravila do Slatiny, kde na ni, u kostela sv. Petra a Pavla, čekalo bohaté pohoštění. Nejen to, ale i příběh obou světců všem dodal sílu pro další putování – tentokrát cesta vedla do dřevěného kostela v Dobříkově. Děti si zde mohly vytvořit dřevěné ikony, dokončili mapu pro krále a za věrné služby dokonce získaly stříbrný groš. Český král a císař Karel IV. tak mohl o týden později bez obav navštívit přímo královské věnné město."
Děkujeme oranizátorům, pomocníkům, účinkujícím a také všem za přízeň, a městu Vysokému Mýtu za podporu. (Radka Terezie Blajdová)