Miluj bližního, jako sám sebe. Ale kdo je pro mne tím bližním? Na to se ptal papež během pravidelné generální audience na náměstí Svatého Petra.
František ve své katechezi vyšel z podobenství o milosrdném Samaritánovi, který se jako jediný zastavil u zbitého, okradeného a umírajícího člověka ležícího na cestě, a postaral se o něho. Ježíš tímto příběhem odpovídá učiteli Zákona na otázku, co má dělat pro dosáhnutí věčného života, a doplňuje to jasným přikázáním: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe. To dělej a budeš žít." (srov. Lk 10,25-37)
Kdo je ale tím bližním? To je často kladená otázka, konstatoval papež, se snahou nalézt jasnou hranici mezi bližním a ne-bližním. Ježíš se však tímto způsobem neptá. Bližním se pro každého stává ten, kterému je v daném okamžiku třeba být na blízku: "nejde o to klasifikovat druhé, aby se zjistilo, kdo je bližní a kdo nikoli. Ty se můžeš stát bližním komukoli, když potkáš někoho, kdo se octil v nouzi; to znamená, máš-li schopnost soucítit s druhým," vysvětlil František.
Lidé si svoji lhostejnost k potřebám druhých umí často i sami pro sebe dobře ospravedlnit. Papež k tomu uvedl příklady dvou dalších postav z příběhu, kněze a levity, kteří zanechali člověka na cestě bez pomoci: "Kněz možná sledoval hodiny a říkal si: ‚Přijdu pozdě na bohoslužbu‘. A druhý si řekl: ‚Nevím, zda podle Zákona mohu, protože je tam krev a stal bych se nečistým...‘. Jdou tedy svojí cestou a nepřiblíží se."
I sebevznešenější činnost pak může skrývat falešný základ, varoval František: "Podobenství nám tu nabízí ponaučení: není automatické, že ten, kdo pravidelně chodí do Božího chrámu a zná Boží milosrdenství, dovede mít rád bližního. Není to automatické! Můžeš znát celou Bibli, můžeš znát liturgické rubriky a poznat celou teologii, ale z poznání neplyne automaticky láska. Láska má svoji cestu. Je zapotřebí inteligence, ale i něčeho víc..." (zdroj: cirkev.cz)