V rozsáhlé fotogalerii se vracíme do Číhoště, kde byly v neděli 12. července uloženy ostatky P. Josefa Toufara.
HOMILIE KARDINÁLA DOMINIKA DUKY
ZÁVĚREČNÁ ČÁST MŠE - na webu ČT k dispozici část Slavnostní bohoslužby s uložením ostatků P. Josefa Toufara, která nebyla 12. července odvysílána přímým přenosem
Mší svatou slouženou královéhradeckým biskupem Janem Vokálem vyvrcholila v neděli 12. července v Číhošti víkendová slavnost spojená s uložením ostatků tamního faráře P. Josefa Toufara. K poutníkům promluvil kardinál Dominik Duka. V závěru obřadu byla kovová schrána s ostatky kněze ubitého před 65 lety komunistickou Státní bezpečnosti uložena do hrobu v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Podle odhadů organizátorů se v obci během oslav sešlo několik tisíc poutníků. Závěrečného obřadu se zúčastnilo šest biskupů v doprovodu šesti desítek kněží. Mši svatou sledovali lidé na návsi i u dvou velkoplošných obrazovek. Odstavná parkoviště zaplnily stovky aut a několik autobusů. Poutníci proudili do Číhoště od rána ze všech koutů České republiky. Památce P. Toufara se přijeli poklonit i lidé ze Slovenska a Polska.
P. Toufar se symbolicky vrátil na místo svého posledního dvouletého působení, které se mu stalo osudným. Státní bezpečnost ho týráním nutila k přiznání, že v číhošťském kostele v prosinci 1949 zinscenoval zázračný pohyb kříže na oltáři. Schrána s jeho ostatky byla v kostele vystavena od pátku. Čestnou stráž u ní drželi skauti.
Jedním z lidí, kteří ukládali schránu do hrobu, byl publicista Miloš Doležal, jenž se zasloužil o završení Toufarova příběhu. Čestné místo při ukládání schrány měli i zástupci Arnolce u Polné, kde se Toufar 14. července 1902 narodil, a dnes již zaniklého městečka Zahrádka, Toufarova prvního působiště. Rodinu zastupoval vnuk Toufarova bratra Luděk.
Josef Toufar zemřel ve vězení 25. února 1950, bylo mu 47 let. Zprávu o jeho úmrtí dostala rodina až po čtyřech letech. Královéhradecké biskupství připravuje podklady pro blahořečení Toufara. Samotný proces by podle duchovního P. Tomáše Petráčka z biskupství měl začít v tomto roce a potrvá zřejmě několik let.
Rozhovor s biskupem Janem Vokálem
Jaké jsou Vaše první pocity po uložení ostatků?
Raduji se z toho, že se kněz naší diecéze vrátil do své farnosti, byť po několika desetiletích. Toufarův návrat symbolizuje, že se v naší zemi mnohé změnilo, že smrtí spravedlivého nebo lží a nenávistí nic nekončí, ale že pravda a spravedlnost vítězí. Zatímco v minulých totalitních dobách se dařilo lži vystupovat na povrch a vítězila, dnes lidé dobré vůle, laici i kněží, účastí na tomto pohřbu zdůraznili, že je důležitější dobro, které nakonec vždy zvítězí.
Potěšila Vás velká účast poutníků?
Zástupy poutníků jsem vnímal a potvrzují skutečnost, že toto téma dnešnímu člověku, věřícímu, ale i nevěřícímu, není cizí a slyší na něj. Přál bych si, aby se z Číhoště stalo poutní místo, dojde-li k blahořečení, o které usilujeme.
Jaký je Toufarův odkaz pro naši dobu?
Jako biskup nahlížím především na jeho kněžství a myslím, že bychom mohli P. Toufara dávat kněžím za vzor. Ze svědectví totiž jasně vidíme, že to byl kněz zapálený pro Krista, praktik, který, jakmile přišel do farnosti, dokázal společenství strhnout na svoji stranu. P. Toufar byl kněz, který sjednocoval – lidi mezi sebou a společně je sjednocoval ve víře v Boha. To se mi na něm líbí a považuji ho za krásného kněze.
Ostatky jsou pravé
Po dlouhých 65 letech se podařilo alespoň z malé části napravit křivdu spáchanou komunistickým režimem v únoru 1950 na nevinném číhošťském knězi P. Josefu Toufarovi. Díky dlouholetému úsilí jeho rodiny a řady obětavých osobností se podařilo v listopadu 2014 vyzvednout jeho tělesné pozůstatky z ďáblického hřbitova. K obnovenému zájmu o životní příběh P. Toufara přispěla kniha Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli a proces blahořečení, který katolická církev zahájila v roce 2013.
V případě Josefa Toufara bylo k exhumaci přistoupeno především na žádost rodiny a číhošťských farníků, kterou podpořila katolická církev. Ostatky se podařilo nalézt 13. listopadu 2014, na svátek sv. Anežky České a po vyzvednutí byly předány specialistům z oborů antropologie a forenzní genetiky k dalšímu zkoumání s cílem potvrzení identity Pátera Toufara.
"Kostra, která nám byla předaná k posouzení, patří muži, který se dožil 40 - 50let. Výška postavy byla okolo 172 cm. Z lebky se dochovaly pouze zlomky, které byly navíc posmrtně deformovány, tj. identifikaci na základě superprojekce lebky do fotografie nebylo možné provést. Obdobně, s ohledem na zachovalost chrupu a absenci stomatologických záznamů, nebylo možné provést identifikace na základě zdravotního stavu chrupu. Je ovšem patrné, že muž za života ztratil minimálně obě dolní první a druhé stoličky a dolní levý třenový zub. Z dolních řezáků byly zachovány pouze kořeny, korunky byly ulomeny. Zda jde o ztrátu zubu před smrtí nebo posmrtné poškození, nelze určit. Výše uvedené skutečnosti podporují předpoklad, že jde o kostru Josefa Toufara. S ohledem na stav zachovalosti lebky nemůže osteologický výzkum identitu plně potvrdit." uvádí RNDr. Petr Velemínský, PhD.,vedoucí antropologickému oddělení Národního muzea, které je unikátním odborným pracovištěm, patřícím k české špičce.
"Byla provedena analýza DNA a sestaveny genetické profily z biologických vzorků, zajištěných při exhumaci kosterních ostatků, povedené 14. 11. 2014 na ďáblickém hřbitově, a vzorků, odebraných nejbližším žijícím příbuzným. Porovnáním profilů DNA bylo zjištěno, že nelze vyloučit příbuzenské vztahy mezi neznámou osobou, resp. kosterními ostatky a ostatními testovanými osobami tak, jak jsou uvedeny v dokumentaci a sestaveném rodokmenu. Při využití výsledků genotypizace autozomálních mikrosatelitů a gonozomálních markerů na chromozomu Y můžeme pravděpodobnost příbuzenských vztahů podle předloženého rodokmenu vyjádřit hodnotou 99,9995%. Při této hladině pravděpodobnosti je možné považovat za prakticky prokázané, že kosterní ostatky patřily P. Josefu Toufarovi," říká Mgr. Tomáš Pexa, soudní znalec v oboru forenzní genetiky.
Znovu mezi svými farníky
Místo posledního odpočinutí P. Josefa Toufara je symbolicky i fakticky spojeno s událostí, která číhošťského duchovního následně stála život. Samotný hrob je v centru kostela v Číhošti. Svou polohou na hlavní ose kostela před vítězným obloukem a vlastním presbytářem odkazuje bezprostředně také na starý hlavní oltář se svatostánkem, nad kterým se nacházel kříž, který cca dvacet lidí vidělo se pohybovat během Toufarova kázání 11. prosince 1949. "Jednoduchá náhrobní deska snad bude někomu evokovat i prostraci pokorného, a přitom jasně přítomného kněze. Měl jsem radost, když jedna místní paní, která si Josefa Toufara ještě osobně pamatuje, říkala, že takhle bude páter Toufar stále s námi, mezi svými farníky. Vlastní schrána na tělesné ostatky je navržena v určitém kontrastu k prosté desce. Při dlouhém rozvažování, jak dnes vlastně takový hrob v poměrně malém venkovském kostele pojmout, jsme se nakonec shodli na tom, že by schrána měla odrážet vědomí, jaký poklad mučednického svědectví je v číhošťském kostele ukryt," vysvětluje architekt Norbert Schmidt, autor návrhu hrobu a schrány pro ostatky pátera Toufara.
"Josef Toufar byl otevřený a srdečný člověk, který lidi spojoval, nikoli rozděloval. Je proto zcela na místě pozvat do Číhoště při této jedinečné příležitosti všechny lidi dobré vůle, bez rozdílu vyznání." uzavírá Miloš Doležal, spisovatel, Toufarův životopisec a iniciátor projektu.
PROGRAM Návratu P. Josefa Toufara do Číhoště ZDE
Rozhovor s P. Tomášem Petráčkem, postulátorem blahořečení Josefa Toufara, ke zhlédnutí ZDE.
Více informací:
Akce byla podpořena Ministerstvem kultury ČR.