Přečtěte si, jak takový víkend pouze v pánské společnosti probíhá. Na dubovou akci pořádanou Centrem pro rodinu vzpomíná Matouš M. Venkrbec.
Na Víkend pro chlapy jsem měl spadeno už delší dobu. Mnoho mých dobrých přátel už tuto víkendovou akci ke své velké spokojenosti absolvovalo, ale byli tu i druzí, kteří mě odrazovali a mnohdy i varovali. Nutno podotknout, že druhou skupinu tvořili především lidé, kteří na "Chlapech" nikdy nebyli a jen se něco doslechli. Proto, když mě kamarád pozval na druhý dubnový víkend do Jeníkova, kde se tentokrát chlapi sešli, řekl jsem si, proč ne.
Kvůli pracovním povinnostem jsem v pátek dorazil o trošku později. Hned za dveřmi mě přivítala pípa. "Pivo nebo pito?", zeptal se kamarád. Natočil jsem si pivo a přisedl k ostatním, kteří právě začínali sledovat film Pouť o pouti do Santiaga de Compostela, o vztahu otce a syna, bolesti, samotě, oběti. Po skončení filmu jsem se ostatním krátce představil, trošku popovídal s kamarádem a šel spát. Ráno jsme zahájili lehkou rozcvičkou a snídaní, po které začínal společný program. Dopolední blok zaplnily dvě krátké a velmi praktické přednášky otce Karla Moravce na téma Eucharistie.
Od víkendu jsem toho příliš neočekával, o to méně v duchovní oblasti. Tím víc mě překvapilo, když mě slova otce Karla zasáhla přímo do černého. Ježíš, Pán, nejvyšší autorita umývá nohy učedníkům a dává se nám v eucharistii v šanc. Používám i já svou autoritu doma a v práci ke službě? Hledám službu nebo si chci nechat sloužit? Říkám i já druhým: "toto je moje tělo", tedy "jsem tu pro tebe?" Slova o službě mě rezonovala při navazující mši a poté i v celém odpoledni, které vyvrcholilo společnou adorací. Je skutečně speciální být na adoraci, kde je poměr mužů a žen přibližně 45 ku 0. Jen společný zpěv by ucho nezúčastněného posluchače nepotěšil J. Pro nás zúčastněné však nebyla kvalita zpěvu tím důležitým. V podvečer a večer už byl prostor pro neformální povídání, grilování, nějaké to pivko, sport, knížku, bubnování, procházku do lesa, prostě dle libosti. Celý víkend jsme další ráno zakončili společným slavením mše svaté o neděli Božího milosrdenství. V krátkém kázání otce Jaroslava Mikeše opět zazněla slova, která šla takzvaně skrz. Dovolím si parafrázovat: Boží milosrdenství v praxi bolí. Když ti bude, bratře, zatěžko obejmout svou ženu, podívej se na rozepjaté ruce Krista na kříži. Milosrdenství není zadarmo, to bolí!
Pokud jsem na Víkend pro chlapy odjížděl sám sebou jistý a vnitřně spokojený, tak z víkendu jsem odjížděl s chvěním a rozhodnutím něco změnit nebo lépe, nechat se proměnit. Díky vám, chlapi, a především Tobě, Pane, který jsi nám vzorem i v mužství.
Matouš M. Venkrbec