Bývalí političtí vězni se ohradili proti exhumaci ostatků P. Toufara. Nesouhlasí s ní a bojí se znevážení významu ostatních obětí komunismu.
Nesouhlasíme s exhumací P. Josefa Toufara, ohrazují se proti plánovanému vyzvednutí ostatků umučeného kněze ze společného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích bývalí političtí vězni. Bojí se totiž znevážení ostatních obětí komunismu, údajně uložených ve stejném hrobě. Podle P. Tomáše Petráčka, postulátora plánovaného Toufarova blahořečení, je tato obava lichá. V šachtě, v níž leží tělo číhošťského faráře, totiž nejsou jiní političtí vězni pohřbeni.
Exhumace by byl, slovy předsedy Sdružení bývalých politických vězňů Ladislava Bergmanna, „neetický, necitlivý a velmi politováníhodný čin a naše organizace je tímto záměrem velmi pobouřena. Pokud by se konala exhumace jedné oběti, musí se zároveň přistoupit k exhumaci a identifikaci lidí v ostatních hromadných hrobech, aby nedošlo k degradaci významu ostatních obětí komunismu,“ uvádí Bergmann v tiskovém prohlášení.
Znevážení? Nehrozí
Znevážení ostatních obětí komunismu však podle zástupců církve nehrozí a ani není záměrem exhumace. „Nejedná se plošný odkryv ani části hřbitova, ale jen jedné konkrétní šachty, kde má být uložen P. Josef Toufar. V této šachtě nejsou žádní další političtí vězni ani žádné další oběti represe oponentů režimu. Jsou uloženy jen ostatky lidí ze soudního lékařství,“ vysvětluje postulátor blahořečení kněze Toufara Tomáš Petráček a dodává, že všechny ostatky budou profesionálně a pietně uloženy do speciálních individuálních schrán, kterých bude při samotné exhumaci k dispozici přímo na místě dostatek. Po skončení výzkumu a identifikaci Toufarových ostatků budou ostatní opět pietně uloženy zpět. „Vyjmutí ostatků provedou profesionálně a citlivě archeologové a antropologové ve spolupráci se Správou hřbitovů Hlavního města Prahy. Po úvodních a závěrečných církevních obřadech bude místo uvedeno do původního stavu,“ pokračuje Petráček.
S exhumací souhlasí a podporuje ji na rozdíl od Sdružení bývalých politických vězňů Konfederace politických vězňů České republiky. Podle představitelů konfederace se vyzvednutím Toufarových ostatků nenaruší úcta ke všem ostatním obětem komunismu, jejichž pozůstatky se nacházejí v blízkosti Toufarových ostatků.
Rodina souhlasí
Předseda bývalých politických vězňů Ladislav Bergmann v tiskovém prohlášení odmítajícím exhumaci dále uvádí, že „vzhledem ke skutečnosti, že exhumace ostatků Otce Toufara bude vyžadovat manipulaci s dalšími lidskými ostatky, mezi nimiž je také řada zavražděných komunistickým režimem, nelze k exhumaci přistoupit bez souhlasu příbuzných těchto obětí.“ Proto žádá, aby „se upustilo od záměru exhumace a nerušil se klid zde odpočívajících, nebo se provedla kompletní exhumace všech obětí pohřbených v hromadných hrobech". „K jiným politickým vězňům chybí dokumentace. K uložení těla P. Josefa Toufara je skoro zázračně dochovaná,“ odpovídá Tomáš Petráček.
Královéhradecký biskup Jan Vokál, v „jehož“ diecézi P. Josef Toufar za svého života působil, který inicioval knězovo blahořečení a s pražským magistrátem se na exhumaci dohodl, uvádí, že rodina komunisty umučeného duchovního s exhumací souhlasí, usilovala o ni už v roce 1968 a znovu po roce 1989. „Teprve nyní se to podařilo,“ říká Vokál.
Ostatky potřebujeme k blahořečení
Vyjmutí ostatků je navíc potřebné právě pro proces blahořečení, který církev zahájila v loňském roce. „Ohledání ostatků je nutná součást procesu beatifikace, je třeba to tedy učinit. Navíc exhumace přitáhne pozornost k hromadným pohřebištím politických vězňů obecně a určitě přispěje k tomu, aby byla lépe upravena a opečovávána,“ podotýká Tomáš Petráček, který organizačně přípravu blahořečení vede.
P. Josef Toufar působil od roku 1948 jako farář v Číhošti na Havlíčkobrodsku. Když se v průběhu nedělních bohoslužeb v prosinci roku 1949 několikrát na oltáři pohnul ze strany na stranu kříž, dostal se do zorného hledáčku komunistické Státní bezpečnosti. Ta Toufara nakonec kvůli zinscenování tzv. číhošťského zázraku zatkla a vyslýchala tak krutě, že zubožený sedmačtyřicetiletý kněz 25. února 1950 zemřel. Následně byl pod jménem Zoufar pohřben právě ve společném hrobě v pražských Ďáblicích. (peš, foto: archiv M. Doležala)