Relikviář se srdcem sv. Faráře arského Jana Maria Vianneye podruhé zavítal do Královéhradecké diecéze. Ostatek uctili věřící v Koclířově a v Klášterci nad Orlicí.
Do Koclířova doputoval vzácná relikvie v pátek 19. září. Po dopolední bohoslužbě ve fatimském centru se uskutečnilo symbolické, ale současně hluboce duchovní setkání ve farním kostele sv. Filomény. Přítomní zavzpomínali na děkana Antonína Iva Kuklu, který v polovině 19. století inspirován zbožností sv. Faráře z Arsu uctíval právě sv. Filomenu a často zakoušel její nadpřirozenou přímluvu a pomoc. Děkan Kukla získal prostřednictvím královéhradeckého biskupa souhlas a dekret papeže Řehoře XVI. a v Koclířově bylo ustanoveno poutní místo k této světici. Právě proto zamířila relikvie neporušeného srdce sv. Jana Maria Vianney sem, a sice v doprovodu kněží z Arsu P. Frédérica Vollauda a P. Rolanda Varina.
Rodinná atmosféra
Poslední zastávkou putování srdce sv. Faráře arského po Královéhradecké diecézi byl Klášterec nad Orlicí. Vzácná relikvie sem doputovala v pátek 19. září 2014 v 18:30 hodin, kdy byla za zvuku zvonů a varhan nesena ve slavnostním průvodu ke mši svaté do zaplněného farního kostela Nejsvětější Trojice. Tu sloužil místní kněz P. Mirosław Piotr Fąs, MSF a o její hudební složku se postaral sbor a orchestr dětí z místní farnosti, které na varhany doprovodil profesor Jaroslav Vodrážka. P Fréderic Vollaud z araské farnosti, který relikvii doprovází, vyzdvihl „rodinnou atmosféru Ježíšova dětství“ v místním kostele, jíž byl fascinován. Ve své promluvě hovořil o kráse a významu kněžství, jak ho chápal sv. Jan Vianney a připomněl také zde pohřbenou stigmatizovanou Annou Bohuslavou Tomanovou, která své životní utrpení obětovala právě za čisté a svaté kněžství. Citoval výrok sv. Faráře z Arsu, že se trní našeho utrpení spálené v Kristově lásce proměňuje v jemný popel.
Součástí kláštereckého zastavení srdce sv. Jana Vianneye byla dvoudenní duchovní obnova pro mládež o hledání povolání. Po mši svaté zazněly první dvě přednášky od P. Fréderika Vollauda a P. Rolanda Varina, současných kněží z Arsu na téma Janova dětství a dospívání na pozadí doby, ve které žil. Přednášky dále rozváděl a aplikoval na dnešní dobu a české poměry P. František Mráz, vikář z Jilemnice.
Mezi přednáškami byla příležitost pro soukromé uctění relikvie a po jejich skončení následovala celonoční adorace před Nejsvětější Svátostí, při níž se střídaly místní rodiny i poutníci, kteří nocovali ve škole. Prosili za nová duchovní povolání, svatost kněží a za duchovní uzdravení a obrácení našeho kraje i celého národa.
Podobnost s Aničkou Tomanovou
Sobotní program začal společnou ranní modlitbou a přednáškou P. Rolanda o Janově složité cestě ke studiu. Sobotní přednášky dále doplňoval P. Jaroslav Jirásek z Hronova. Následoval růženec vedený dětmi. Středem celého programu byla slavná mše svatá, kterou sloužil J. M. Jáchym Jaroslav Šimek OPraem, opat želivský za účasti dalších dvanácti kněží. I on zmiňoval paralelu mezi sv. Janem Vianneyem a Aničkou Tomanovou. Navázal na myšlenku z ranní přednášky, když připomněl, že jednou z hlavních cest k povolání je příklad těch, kteří toto povolání dobře a nadšeně žijí a že takovýto příklad vedl ke kněžství i jeho. Zdůraznil, že nesmíme mít strach dát se Bohu do služby takoví, jací jsme, ani mít obavy, že se pro ni nehodíme.
Po mši svaté následovala pobožnost na hřbitově u hrobu Aničky Tomanové, kterou pan opat vedl. Pak se všichni poutníci odebrali ke společnému obědu – farnímu guláši, který se podával ve stanu před kostelem nebo ve škole, kde se pak také promítal film o sv. Janu Vianneyi.
Odpolední přednášky o světcově kněžském působení a čelení morálním výzvám jeho současnosti byly proloženy osobním uctíváním relikvie za modlitby litanií ke světci a svědectvím těch, kterým Bůh pomohl a pomáhá k duchovnímu uzdravení a zbavení se svých závislostí. Ještě do půl deváté večer byla příležitost k tiché modlitbě v kostele a v neděli ráno bylo srdce sv. Faráře arského odvezeno do Olomouce. (hf, pv)