Zážitky z Lurd se vryly do srdcí poutníků

Mons. Josef Kajnek - světící biskup

Panna Maria má co říci každému knězi. Především její Ano - Fiat - to je odpověď na Boží oslovení, v tom může každý kněz nacházet povzbuzení pro svou spiritualitu. Pod křížem statečně nést to, co přichází v životě jako kříž nebo jako zkouška. Maria jako Matka Církve a jako Matka Toho, jehož jediného kněžství je každý kněz nositelem. Tak se může každý kněz skrze Marii stát knězem, který miluje církev a učí se od ní životu v ní.

Mons. Josef Socha - generální vikář

V Lurdech jsem již byl. Každé setkání s tímto místem zjevení Panny Marie je nové. Je to setkání s tajemstvím Boží dobroty a lásky v životě Panny Marie. Mne velmi oslovila myšlenka z jednoho plakátku: Svatá Bernardeta nebyla schopna žít bez lásky. To je pro mne silná motivace z této pouti k přemýšlení.

Jan Pitřinec - student 4. ročníku, Řím

Lurdy jsou hlavně místem modlitby. Největším přínosem pro mě byla možnost sednout si v kapli, v bazilice a modlit se. Povzbuzením pro mne bylo vidět, že se takto modlí mnoho a mnoho lidí.

Jan Lukeš - student 4. ročníku, Praha

Jeskyně a mnoho vozíčků a lidí, kteří přichází prosit za uzdravení. Pro mě bylo nejkrásnější, že jsem díky počítači mohl být také ve spojení se svými přáteli a blízkými. Když se dozvěděli, kde jsem, začali mě hned prosit o modlitby. Oslovila mě důvěra těch lidí, že se za jejich úmysl modlím na tomto místě. Moc se mi líbila mezinárodní mše svatá.

Zdeněk Sedlák - student 5. ročníku, Praha

Napadlo mě při pohledu z protějšího břehu řeky na jeskyni zjevení, krásnou baziliku a hory kolem Lurd, že Bůh může oslovit každého člověka na jiném místě. 

Dmytro Romanovský - student 4. ročníku, Praha

Spolu s bohoslovci a studenty konviktu, jsme prožili pouť s biskupy Janem a Josefem do Lurd  a spolu s rodinou Libra Havlíka, jemuž patří veliké díky. Místo, které jsme navštívili, na nás opravdu zapůsobilo. Lurdy jsou skutečně místem modlitby a omilostnění, a to především pro nemocné, kteří zde čerpají silnou podporu a útěchu. A to nejen s hendikepem tělesným, ale i duševním, neboť tak jsem to pocítil i já.

Při pouti jsme prožívali nejen společný program, ale našli jsme si i prostor pro osobní modlitbu a návštěvu míst dle vlastního zájmu. Ze společných programů jmenuji účast na eucharistickém procesí, které se v Lurdech koná každý den. Dále pak večerní procesí s rozžatými svícemi, při kterém se poutníci modlí růženec. To je tak trochu nepopsatelný zážitek, silný zvláště při zpěvu lurdského Ave, ave, ave Maria.

Dalším velkým zážitkem byla středeční mezinárodní mše svatá v podzemní basilice sv. Pia X., které se zúčastnilo několik tisíc poutníků. Člověk měl při této mši možnost zakusit univerzálnost církve. A bylo velice povzbudivé při liturgickém průvodu pohledět do tváří poutníků a vidět, že církev žije po celém světě.

Středeční odpoledne jsme prožili každý podle svého, a většinou se čas využil k delšímu výletu, někteří navštívili hrad v Lurdech, někteří vyrazili více do kopců. A myslím, že se nenašel nikdo, kdo nevyužil možnosti rychlé koupele v lurdské vodě, třeba i jako symbol připomenutí si svého křtu. Při čtvrteční mši svaté přijalo několik bohoslovců naší diecéze z rukou otce biskupa Jana služby, a to službu lektorátu a akolytátu, a jeden spolubratr byl přijat mezi čekatele jáhenství a kněžství, ten samý den odpoledne jsme byli i na křížové cestě, která je tvořena z více jak 120 figur.

Po naší loňské pouti do Fatimy jsem mohl pozorovat velké změny v našem společenství. V mnohém se můžeme na sebe navzájem spolehnout. Scházíme se jako diecézní společenství. Ve Fatimě jsme si koupili sošku Panny Marie, která nám připomíná atmosféru naší loňské pouti. Putuje každý týden u někoho jiného ze spolužáků naší diecéze. Při společné modlitbě desátku růžence ji vezmeme mezi nás a ze společenství putuje zase k někomu jinému, který se vždy modlí za nějaký úmysl diecéze. Prohloubil se tak také náš vztah s otci biskupy.

Z Lurd si tentokrát nevezeme sošku Panny Marie. Nyní je to velká zkušenost s nemocnými lidmi. Jejich důvěra v mocnou přímluvu Matky Boží v Lurdech. To velké množství nemocných lidí ve mne vzbudilo nejen soucit, ale i vděčnost za to, že jsem zdravý a že různé maličkosti života, co se jeví jako veliké a těžké, pak po této pouti je to pro mě naprostá malichernost.

Rád bych ujistil všechny „diecézany“, že jsme je měli ve svých srdcích, a takto duchovně spojeni se s námi pouti do Lurd účastnili i oni.

Libor Havlík - Kolping ČR

Pouť byla pro mne symbolem úžasné jednoty při setkání národů, byli jsme s naší rodinou a s rodinou bohoslovců. Jsem vděčný, že jsem mohl toto setkání prožít. Pochopil jsem, že je důvod sem jet. A to nemyslím teď na své tělesné postižení.

Libor Havlík mladší

Vidím velkou motivaci v tom, že jeli s námi bohoslovci, kteří se chtějí stát kněžími. Je to krásné, protože vím, že mnoho kněží i bohoslovců ubývá i v naší zemi. Při této pouti se mohou seznámit biskupové se svými bohoslovci. Líbilo se mi, že jsme mohli být jako společenství. Slavit mše svaté a společně se modlit v naší mateřštině. To neprožije člověk, když je sám.