Královéhradecký biskup vzpomíná na svou cestu na známé mariánské poutní místo. Poslechněte si také jeho krátký rozhovor pro ČRo.
V listopadu biskup Jan Vokál navštívil Valnou hromadu Světového apoštolátu Fatima. Spolu s českou delegací se zúčastnil několika jednání a workshopů, sloužil také hlavní mši svatou u kaple Zjevení. Přečtěte si jeho vzpomínku.
V Evropě máme několik mimořádných mariánských poutních míst. Asi nejznámější jsou Lurdy, kam putujeme nejčastěji za uzdravením těla. Nám méně dostupná portugalská Fatima, kterou jsem měl možnost v listopadu navštívit, má úplně jinou atmosféru. Do údolí Cova da Iria, kde se Panna Maria opakovaně zjevila třem malým pasáčkům ovcí, se jezdí hlavně za uzdravením víry a duše. Atmosféra je zde proto trochu jiná než v Lurdech – tišší, usebranější.
Fatimu jsem navštívil spolu s českou delegací, která přijela na valnou hromadu Světového apoštolátu Fatima. Toto hnutí, které se snaží připomínat a oživovat poselství Fatimy, dnes působí na všech kontinentech, ve 110 zemích světa. U nás se soustředí kolem Českomoravské Fatimy Koclířov, tedy v naší diecézi, pod vedením P. Pavla Dokládala.
Z každé země přijeli na valnou hromadu dva delegáti a několik pozorovatelů. Já jsem měl právě roli pozorovatele, ale jako biskup jsem byl často pozván, abych promluvil nebo zahájil některá setkání modlitbou. Největším zážitkem pro mě byla hlavní mše svatá u kaple Zjevení, kterou jsem mohl sloužit jako hlavní celebrant, protože právě na Čechy tentokrát vyšla její příprava.
Poselství Fatimy bych shrnul jako připomenutí od Panny Marie, že všechny dary potřebné ke spáse nám byly dány, máme je na dosah ruky, ale mnohdy je nevyužíváme, chodíme kolem nich bez povšimnutí. Panna Maria nám ve Fatimě připomíná, že radostnou zvěst Evangelia musíme uchopit, a ukazuje nám prostředky, které k tomu máme využít – vyhýbat se příležitostem ke hříchu, konat pokání za hříchy své i druhých, projevovat úctu k Eucharistii, ke svátostem, najít si čas na adoraci a modlitbu.
Jedním z nejsilnějších připomenutí Fatimy je důležitost modlitby růžence, kterou Panna Maria mnohokrát zdůrazňovala, stejně jako úctu k Neposkvrněnému srdci Mariinu, jemuž je třeba zasvětit svět.