Myšlenka na den o Slavnosti Ježíše Krista Krále v neděli 25. listopadu.
„Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě,“ říká Ježíš Pilátovi v dnešním evangeliu. Je to jedno z mála míst v Písmu, kde se Kristus dává poznat jako mesiáš přímo, výslovně. V tomto případě „pohanovi“, nejvyššímu představiteli tehdejší římské moci v zemi.
Za povšimnutí stojí, jak bezprostředně Kristus spojuje slova: „Já jsem král“ se slovem „pravda“ – já jsem král, protože jsem přišel vydat svědectví pravdě. Pravda je tedy tím, co zvítězí, co odlišuje skutečného krále od vládců, jejichž království jsou postavena na iluzích, proměnlivé podpoře lidu nebo mocenské převaze. Pravdou je on. On svědčí o sobě.
„Moje království není z tohoto světa,“ říká zároveň Ježíš Pilátovi. Pravda, o které přišel jako král vydat svědectví, se tedy nemůže měřit kritérii světa, pro nějž je často pravdivé to, co je výhodné, praktické, na čem se shodne nejvíce lidí, tedy něco proměnného a také manipulovatelného.
Kristova pravda není z tohoto pohledu výhodná ani praktická. Bezprostředně poté, co Pilátovi vyjevil svoji identitu a poslání, jej přece Pilát posílá jako zločince na smrt. Právě za to, že během svého působení vydával svědectví Pravdě a narušoval tak představu, kterou měl o pravdě tehdejší svět.
Ani my nemůžeme hledat Kristovo království podle toho, co se líbí nám nebo světu. Pán Ježíš nám ukázal, že cestu k němu, k Pravdě, nenalezneme bez kříže.
Kéž bychom i my dnes našli odvahu hledat a nacházet Pravdu – Krista, který světu vládne jako král nebe i země z trůnu, obětního oltáře a chrámu, kterým je jeho svatý kříž.