Úvodní slovo diecézního biskupa Jana Vokála na sympoziu o biřmování, které od úterý probíhá v Hradci Králové.
Biřmování je svátost, která je dnes pro mnoho lidí nesrozumitelná. Zatímco křest či svátost manželství a kněžství se kryjí s pravidelnými mezníky v životě, pro moment, kdy vstupujeme do dospělosti víry, jsme ztratili cit a smysl. Mladí lidé se proto často ptají, k čemu biřmování potřebují, co se s nimi stane po jeho přijetí, co se změní.
Hodně křesťanů – hlavně v zemích s velkou katolickou tradicí – přijímá biřmování vždy v pevně daném ročníku výuky náboženství. I to vede k tomu, že si ne vždycky uvědomují velký význam této svátosti. V naší zemi si stále zachováváme povědomí o její „nevšednosti“, což může mladým lidem pomoci, aby brali svou křesťanskou iniciaci vážně.
Zdůrazňovat bychom měli hlavně to, že jde o přijetí trvalého znamení – pečeti Ducha Svatého v situaci, kdy je křesťan už spolehlivě schopen o své víře hlouběji uvažovat a rozumem se pro ni rozhodovat. Svobodné přijetí víry je přitom pro život každého dospělého křesťana nezbytné a zcela určující.
Například Italská biskupská konference zdůrazňuje důležitost dovršení křesťanské iniciace tím, že podle jejího partikulárního práva je biřmování podmínkou uzavření svátosti manželství. Má to velkou logiku. Kdo chce naplnit povolání k manželství, založit rodinu a vychovávat v ní děti, měl by se pro to rozhodnout jako dospělý křesťan.
Považuji proto za nesmírně důležité, abychom při důkladné přípravě biřmovanců dokázali rozhovory o této svátosti skloubit s rozhovory o identitě mladého člověka. Abychom mu položili otázky: Co od života čekáš? Jaký máš životní sen a cíl s ohledem na smysl života a na věčnost?
V románských i germánských jazycích se této svátosti říká „konfirmace“, tedy utvrzení, posílení, zakotvení, „učinění schopným“. Tato posila víry se vztahuje především k misi, vyslání, poslání člověka v Církvi. Duše každého člověka je ve křtu ontologicky proměněna v duši dítěte Božího s příslibem nároku na dědictví věčné slávy v nebi. Konfirmace k tomu přidává poslání být živým svědkem Krista, světlem, které září ve světě. Zejména mladým lidem, kteří význam této svátosti nechápou, musíme zdůrazňovat tuto ontologickou proměnu, která se v jediném okamžiku zázračně odehrává v duši křesťana a je navěky nesmazatelná. Podobně jako se v eucharistii mění podstata chleba a vína, tak se ve svátosti biřmování mění podstata lidské duše na novou bytost.
Toto naplnění je pochopitelně cílem každého křesťana, nejenom těch mladých. Každý – bez ohledu na věk – kdo se zastavil v půli cesty křesťanské iniciace, potřebuje přijmout svátost biřmování. Nikdy na to není pozdě, což se snažíme zdůrazňovat právě v tomto tříletém období příprav na cyrilometodějské slavnosti. Po celý letošní rok jsme v pastoraci připomínali význam svátosti biřmování pro každého křesťana. Shodou okolností právě dnes odpoledne ji budu udělovat několika starým lidem v jednom domově důchodců na jihu naší diecéze. Posláním jejich dospělého života v církvi už sice nebude zakládat rodiny, ale do duše jim bude vtisknuto stejně důležité poslání žít plněji a prospěšněji svou nemoc a kříž. Každý skutek, který ode dneška učiní, bude ve znamení pečeti Ducha Svatého, kterou si budou uchovávat v srdci. Proto se z tohoto biřmování radujeme stejně, jako když je přijímají mladí lidé.
Přeji Vám, ať se při tomto sympoziu více přiblížíte tajemství této svátosti a dokážete je předávat těm, kteří to potřebují.