Zprávy

"Schválené majetkové vyrovnání je další příležitost zříci se zlých principů totality"

"Schválené majetkové vyrovnání je další příležitost zříci se zlých principů totality" Královéhradecký biskup Jan Vokál se v hlavním komentáři pro deník MF DNES vyjadřuje k majetkovému vyrovnání státu s církvemi.

 

K čemu církve potřebují majetek? Tato otázka může mít své místo v debatách o tom, jak s prostředky farností či klášterů prospěšně nakládat. V diskusi, zda jim má stát vrátit zabavené nemovitosti, je však zcela nepřípadná. Musí to cítit každý, kdo někdy v životě něco vlastnil – domek, zahradu, louku, pole...

 

Schválené částečné navrácení majetku jeho původním vlastníkům není žádným darem státu mocné mezinárodní instituci. Je především pokusem o nápravu a zmírnění křivd, kterých se stát dopustil na každé jednotlivé farnosti – malém společenství věřících, kteří ve své obci pečovali o svůj kostel, skládali se na stavbu fary a přispívali tak ze svých prostředků k tomu, aby se v jejich středu mohly pravidelně konat bohoslužby. Nákupem pole či lesa a jejich výnosy k tomu získali ekonomickou soběstačnost.

 

Stát platil, hlídal a zavíral

 

Zejména o tento majetek farnosti a kláštery po únoru 1948 protiprávně přišly a stát je učinil závislými na svém vlastním rozpočtu. Strana chtěla mít činnost každé jednotlivé farnosti pod kontrolou a mnoho kněží ze stejného důvodu uvěznila a odvezla do internačních táborů.

 

Místo peněz od věřících začaly na účty farností chodit peníze daňových poplatníků, kteří se s církví nemusejí nijak identifikovat a většina z nich ani nenavštěvuje bohoslužby. Právě tato křivda může být nyní alespoň částečně napravena.

 

Zákon z roku 1949, podle kterého jsou církve dodnes financovány ze státní pokladny, činí i tu nejmenší farnost zcela závislou na státu. Věřícím, kteří chodí do místního kostela, pak – striktně vzato – zakazuje, aby na chod farnosti přispívali z vlastních zdrojů, protože to je výlučnou povinností státu. Schválené vyrovnání umožní vrátit do těchto záležitostí řád, logiku a spravedlnost.

 

Ptát se, k čemu je ekonomická samostatnost farností, diecézí či řeholních společenství potřeba, je podobné, jako bychom položili vážně míněnou otázku, na co potřebuje peníze rodina. Všichni, křesťany nevyjímaje, žijeme ve světě, kde se peníze používají jako univerzální oběživo a duchovní těžko zaplatí SIPO, benzín či účet za mobilní telefon požehnáním na čelo bankovnímu úředníkovi.

 

Křesťané nesedí jen v kostele

 

Z vnějšku kladená otázka, k čemu církev vůbec potřebuje majetek, odráží nejen nedostatek smyslu pro spravedlnost, právní stát a ekonomickou logiku, ale často i malé povědomí o poslání křesťanů ve světě. To nekončí jen bohoslužbami v kostelech. Činnost charity (která je jednou z nejpříkladnějších dobročinných organizací v zemi), hospiců, církevních nemocnic, domovů pro seniory či pro handicapované, mateřských a základních škol, gymnázií a dalších prospěšných institucí, které církev tradičně provozuje, není jen doplňkem jejího působení.

 

Církev se po celou svou dvoutisíciletou historii snaží zachovávat Kristovu výzvu k hlásání Evangelia ve světě, přičemž toto hlásání se nikdy nedělo – a nesmí dít – jen slovy a formulováním teoretických zásad. Každý křesťan žije především proto, aby Evangelium hlásal svým každodenním životem a konkrétními skutky. Skutky víry a křesťanské lásky.

 

Vytvářením duchovního zázemí a péčí o potřebné – nemocné, slabé, chudé či o ty, kteří usilují o dobré vzdělání – křesťané realizují své základní poslání ve světě. Služba křesťanské lásky je jedním z projevů působení Ducha Svatého ve společnosti. A právě k realizaci tohoto poslání, které je ze své podstaty neziskové, potřebují být církve v dnešním světě stejně hospodářsky soběstačné jako třeba rodina, která podobně „neziskově“ investuje do výchovy a výživy dětí.

 

Církve nesmí majetek promrhat

 

Majetkové vyrovnání klade na církve v tomto ohledu velkou odpovědnost. Už nebudou moci spoléhat na to, že jim stát každý rok pošle z daní všech občanů určitou částku, za kterou vcelku pohodlně přežijí. Budou muset se svými prostředky nakládat tak, aby je neprohospodařily a mohly dál ve světě působit. Trvale, nejen několik let či desetiletí.

 

Rád bych všechny ujistil, že se s veškerým majetkem, který nám zanechali naši předkové, budeme snažit nakládat tak, abychom se nezpronevěřili tomuto základnímu poslání církve ve světě, jež ctili i oni. Že to dokážeme, jsme už ostatně dostatečně stvrdili – farnosti a řeholní společenství hospodařily se svým majetkem a na svou odpovědnost dávno před příchodem komunismu. Dnes, třiadvacet let po jeho pádu, máme další příležitost zříci se jeho zlých principů ve prospěch demokracie a svobody.

 

Jan Vokál
biskup královéhradecký

 

(mezititulky jsou redakční)

 

Kalendárium

Myšlenka pro dnešní den
Dobrý rodič nešetří svou náruč, ale nezapomíná svěřovat své děti do Božích rukou.
Vojtěch Kodet

 

Kontakt

BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ

Velké náměstí 35
500 01 Hradec Králové
tel.: +420 495 063 611

fax: +420 495 512 850

 

IČ: 00 44 51 34
DIČ: CZ 00 44 51 34  

číslo účtu: 1006010044/5500

 

Tiskový mluvčí

» Napište nám